úterý 17. dubna 2018

Sasankománie

To, že jsem v poslední době nechala foťák a své toulavé boty krapet zahálet se mi jako bumerang vrátilo o víkendu. 
Baterka ve foťáku, jedna náhradní v kabelce - kdyby náhodou - a šup do přírody.


Ale... po půl hodině hlásí fotoaparát, že je baterie vybitá, že ji chce vyměnit. 
Vyhověla jsem mu. Mám přeci náhradní - kdyby náhodou.
Zapnula jsem opět foťák. Sám se mi obratem vypnul s veselou hláškou "vyměnit baterie". 
Aha, aha, aha.


A byl konec s focením. 
Ale i to mělo své kouzlo. Těšilo mě, že jsem z toho nebyla smutná. Prostě a jednoduše jsem to přijala a vycházku jsem si užila naživo, naplno, bez hledáčku fotoaparátu.


Mezi prací na zahradě jsme se zašli podívat i na sasankové království, 
které příroda každým rokem vyčaruje v okolí nedalekého rybníku.


Pro mě jsou to takové malé, pozemské lekníny. 
Symbol čistoty, krásy a jednoduchosti.



Byl to hotový ráj.


Krásné sasankové dny
Katka ♥

PS: obě baterie mám již nabity a připraveny na další výšlap. Kdo je připraven, není zaskočen! 
... i když přece jenom někdy není tak připraven, jak se domnívá, že je :o)

pondělí 16. dubna 2018

Kouzlo probouzející se přírody

Jste v pohodě, nic vám nechybí, nic vás nějak moc netrápí.
Alespoň si to v tu chvíli myslíte.


A najednou... jakmile se "ZDE" ocitnete, tak vám dojde, jak moc vám to dává, jak moc vám síla přírody, síla jara, síla života, síla barev, síla vůní, síla zvuků a zpěvu, síla větru, síla slunce... CHYBĚLA.


Najednou VNÍMÁTE to kouzlo, ten dar, který nám příroda naděluje rok co rok, NAPLNO.
Dar darovaný zcela nezištně, s hravostí a jakoby se samozřejmostí.


Někdo ho se samozřejmostí i přijímá, pokud se nad tím vůbec zamyslí.
Jsou ale tací, a mezi ně se beze sporu řadím já, kteří rok co rok žasnou nad tou krásou, uměním a proměnlivostí, kterou nás příroda obdarovává. 


Přijímám  to s pokorou, láskou, vděčností.
S úžasem a jiskřičkami v očích i duši.


Vnímavost každého z nás je ale jiná, zcela jedinečná.
A tak to má každý tak, jak to má. Tak jak je to pro něj pro tuto chvíli správné.


Nemusíte se ale na zázraky "dívat klíčovou dírkou". Můžete obrazně řečeno otevřít dveře doslova dokořán...
Změna, když si ji dovolíte, je možná... dech beroucí... a uvidíte a ucítíte to, co jste zatím nezažili...
  

A někdy nemusíte ani koukat do dálky.
Stačí se podívat pod nohy.
Krásu, život a prožitky máme zcela na dosah.
Každý z nás. I vy.


Krásné dny
Katka

úterý 10. dubna 2018

Letošní první...

...se u nás zrodila pátého dubna.
Zatáhlo se, začalo pršet a my rozsvítili světla, abychom viděli na práci.
"Mami, koukej, jaké je tam zvláštní žluté světlo!" zavolala po chvíli dcera.
Otočila jsem se k oknu a bylo mi jasné, že se tam děje něco velkého. 


Vyběhla jsem na terasu a spatřila tu nádheru. 
Byla tam. Duha duhovatá. Zářivá, v celé své kráse. Dvojitá navrch.


Jen jsem tam tak stála a kochala se. 
Další signál, že jaro je naplno zde.


"Prchavé okamžiky života jsou právě
těmi podstatnými.
Prožívejme je!"


Krásný duben
Katka 

pátek 6. dubna 2018

Srdcová záležitost...

Není dárek jako dárek.
Dárek, o kterém se zmíním dnes, patří do speciální kategorie. 
Tento jsem si k narozeninám totiž neplánovaně darovala sama. 
Přišel ke mně ale vlastně sám, nenáhodně... 
Znám se už roky. Vím o sobě naprosto vše. Nemám před sebou žádná tajemství. Jsem se sebou nejlepší kamarádka a tudíž vím, co mi udělá opravdovou a čistou radost. 
Musím přiznat, že si nedokáži představit nic, co by mi ji mohlo udělat větší.
Dárek večer po narozeninové rodinné oslavě po internetu objednán.
Jeho slavnostní rozbalení bylo toto úterý.
Koncert Tomáše Kluse.


Koncert byl famózní, dech beroucí, báječný, plný úsměvů a radosti
Přenádherné písničky, texty, kouzelná hudba. Tomova improvizace plná vtipu a hrátek se slovy.
Neskutečně překrásná povznesená atmosféra. Energie, která proudila prostorem byla neuvěřitelně silná, pozitivní, hmatatelná.
Pro mě to byl neskutečně silný zážitek, daleko za hranicí běžnosti. Má duše zpívala, tančila, létala, rozplývala se štěstím. S vnitřním prožitkem jsem zašla mnohem mnohem dále, než je běžné... než je pro většinu lidí i myslitelné či představitelné. Zcela jiný rozměr. Přesto to bylo reálné.
Kdo ví, chápe, rozumí...


Osobní, alespoň chvilkové setkání muselo proběhnout.
Bylo přesně takové, jak jsem předpokládala. 
Pokud jsou lidé stejně naladěni, "jedou" na stejné vlně, tak je to prostě nádhera.
Tom je "čistá a překrásná duše", srdce na dlani, otevřenost a láska sama... 
Díky za to, díky za setkání...


Na koncertě jsem měla i báječný doprovod.  
Další skvělá duše, s kterou jsme se neskutečně nasmály a užily si volný večer téměř až do půlnoci na maximum. Druhý den byl náročnější, ale stálo to za to :o)
Petí, díky ti! Brekeke! :o)

"Nečekejte na to, až vás druzí udělají šťastnými.
Vyjděte štěstí vstříc a s láskou obdarujte sami sebe.
Zážitek je to nezapomenutelný a velmi silný."

Katka 

úterý 3. dubna 2018

Hvězda mezi hvězdami...

Na Velký pátek jsem měla "líný" plán. Cítila jsem, že se potřebuji trochu zklidnit, odpočinout. Nikam se mi nechtělo jet, ačkoli manžel ten den někam musel.
"Fakt se mnou nepojedete?"
"Ne, tentokráte ne, " hlásala jsem ještě večer.


Očekávala jsem totiž zataženo a deštivo.
Ale... když jsem vyšla ráno do obýváku a uviděla, že venku svítí slunce a je modrá obloha, manžel skoro již na odchodu, ale stále ještě doma, rázem jsem ožila a změnila plán pro tento den. 
Sobě i dětem. Díky za to!
Věřte nevěřte, do dvaceti minut jsme - za velkého manželova překvapení - byli připraveni, seděli v autě a vyjížděli vstříc výletu.


HVĚZDA MEZI HVĚZDAMI se přezdívá 
"ZELENÁ HORA"- poutní kostel sv. Jana Nepomuckého, 
tyčící se nad Žďárem nad Sázavou.
Monumentální, dech beroucí stavba slavného mistra Santiniho, která byla roku 1994 zapsána na seznam světových, kulturních a přírodních památek UNESCO.


Původně se návrší nazývalo "Černý les", protože všude okolo byly stromy a les, 
což je ještě patrné z fotografií z roku 1996.


Proč zrovna Hvězda mezi hvězdami?
Když člověk uvidí fotografii kostela a přilehlého ambitu z výšky, odpověď je okamžitě jasná, viditelná.


Konstrukce kostela vychází z geometrie kruhu, přičemž mnohonásobně opakuje číslo pět jako odkaz na pět hvězd Jana Nepomuckého, které se podle legendy objevily nad tělem mrtvého světce.


Kostel je ve tvaru pěticípé hvězdy.
Ambit ve tvaru deseticípé hvězdy. Motiv hvězd je k vidění doslova na každém kroku.



Velký pátek je symbolicky i mými "druhými narozeninami". 
Den, kdy jsem se narodila připadal v roce 1978 přesně na Velký pátek


Myslím si, že jsem se tento den o těchto Velikonocích ocitla přesně tam, kde jsem se ocitnout měla.
Na jednom z nejmystičtějších míst, blízko nebi, Bohu, věčnosti...
Ačkoli jsme tam byli v poledne, zvony ten den nezněly... 
tak jak je tomu na Velký pátek zvykem...


Do "chrámu světla" - Kostela sv. Jana Nepomuckého - vás zavedu zase příště...


I když se někdy "líný" plán nepodaří, má to svůj smysl... 
...a neplatí to jen o "líném" plánu.
Krásný den
Katka 

pondělí 2. dubna 2018

Velikonoční pozdrav

Ačkoli si jaro dávalo na čas, už zde opravdu je.
A den ode dne to bude citelnější.


Velikonoce definitivně odmávly konec zimy a předaly štafetu jaru.
Dokonce i já rozmrzám a probouzím se polehoučku ze zimního spánku.


Pravda, v něčem polehoučku, v něčem jsem obrazně řečeno vyskočila okamžitě jako rybička
... jarní květinky nakoupeny, některé již v truhlících zasazeny, některé ještě na své ántré čekají.
Nenechám je dlouho čekat, to dá rozum.


Hezký začátek o den zkráceného pracovního týdne.
Katka

sobota 24. března 2018

Když číslo je jen číslem...

... vím, nedávno jsem psala opak, ale ono se to nevylučuje. Platí obojí.
Když číslo je jen číslem... platí zrovna dnes. Nechci mu ubírat sice na slavnostnosti a důležitosti, ale číslo 40 není nijak výjimečné. Je jedno z mnoha s nulou na konci. 
A tu kulaťoučkou nulu vyrovnává hranatá čtyřka před ní. 
Je to milé číslo. Číslo, které neurazí, ani nenadchne.
Právě dnes patří nově ke mně stejně, jako já k němu.
Začínám se s ním malinko sžívat, i když jsme se na sebe už těšili.
Záleží totiž pouze a jenom na nás, jakou číslům věku dáme důležitost...

Každá kultura má na narozeniny samotné jiný náhled.
Velmi se mi líbí pojetí australských domorodých indiánů, o kterém psala ve své knize 
"Poselství od protinožců" - Marlo Morganová.

"...Opravdoví lidé neoslavují pravidelně žádné svátky jako my. Během roku se každému členovi kmene dostane pocty ne proto, že má narozeniny, ale proto, aby se ocenil jeho talent, přínos k všeobecnému dobru a jeho duševní růst. Neoslavují to, že je o rok starší, ale že je o něco lepší..."



A pokud se spojí, že je člověk o kousek "lepší", přispěl k všeobecnému dobru, krůček po krůčku roste a ještě k tomu má narozeniny, je to to nejlepší možné spojení :o) hodné oslavy v širším kruhu člověčím a k radosti všech.

Dnešek, včerejšek i dny následující jsou u mě především o setkávání, pospolitosti, rodině, přátelích, 
radosti, smíchu... dobrém jídle a pití.
Oslavujeme život sám, život všech.


Vivat životu!
Vivat nám všem!

Krásný víkend
Katka ♥