úterý 20. února 2018

Když se domeček č. 42 zabydlí...

O "domečku č. 42", který jsem vytvořila do skalky svým rodičům na chalupu,  
jsem se zde již před časem zmiňovala.


Dnes vám ukáži obrázky, jak že to vypadá, když se "domeček zabydlí"...
... zabydlí a splyne s okolím.


Jako by tam patřil odnepaměti. 


Netrvalo dlouho a v zabydleném domečku se zabydleli jeho noví nájemníci.
Pavoučci, broučci a jiná drobotina.
Jako projektanta a stavbyvedoucího v jedné osobě mě to velmi těší.
Ačkoli dům nemá rýny, v dešti obstojí zcela bez újmy.


Čas od času kolem domečku proběhne i ještěrka, proskáče ropuška či proletí včeličky.
Zvoneček u dveří zatím ale nikdo nerozzvonil. 


Krásné dny
Katka ♥

sobota 17. února 2018

Nečekané ráno

Do Prahy jsme na Florenc přijeli ráno po půl osmé. O hodinu a půl dříve, než začínal seminář.
Nabrali jsme na chvíli nesprávný směr, ale protože jsme měli čas, 
tak jsme si řekli, že to nevadí a že se kousek projdeme.
Vzhledem k tomu, že z Florence vždy vyjíždím metrem do různých stran, tak jsem se nechala vést, pro mě neznámo kam.


Vydali jsme se ulicí posetou krásnými starými domy, povídali si... až jsme došli na pro mně nijak známé náměstíčko.
Když jsem se zadívala před sebe, tak jsem byla zcela v úžasu.
Nevím jak navenek, ale pocit, který jsem cítila uvnitř, bych popsala, že jsem vykulila oči a koukala s otevřenou pusou překvapením.
"To mi chceš říct, že to je Obecní dům a za rohem je Prašná brána?!?! Tedy centrum?!" 
Přesně tam jsme se k mému údivu a nadšení současně opravdu ocitli.


Nedávno jsem psala něco o tom, že bych se chtěla někdy procházet Prahou brzy ráno, když město ještě téměř spí.  A netrvalo dlouho a přání se stalo skutečností...
Neplánovaně a o to radostněji.


Město bez turistů, téměř bez lidí. Bez shonu v ulicích, bez ruchu a hektiky, bez komerce. 
Bez umělců, bez pouličních prodejců, bez žebráků.
Jen tu a tam človíček či vůz, který čistil ulice. Krásné oranžové autíčko s bílými čtyřlístky na sobě.
Ticho, mír, klid.
Bylo sice mrazivo, ale krásně.


Staroměstské náměstí zelo prázdnotou. O to více vynikaly všechny jeho poklady.
Kostel svatého Mikuláše nám zůstal pro tentokrát ale uzavřen.
Vydali jsme se dál směrem na Karlův most. 
Povídali jsme, povídali a tak se stalo, že jsme (stejně jako já minule) zahnuli jinam, než jsme měli. 
Sešli jsme z cesty.


Na Karlův most jsme to ráno nakonec nedošli, ale za to jsme se proplétali malebnými pražskými uličkami, kterými bychom jinak těžko procházeli.
Jednu jsme si vybrali právě kvůli tomu, jak byla krásná.
Kočičáci - naskládané zaoblené kameny na zemi, uzounká ulička, lucerny na domech, překrásné domovní dveře...


"I když člověk někdy ztratí směr, 
může tím neskutečně hodně získat..."


Čas od času jsme procházeli kolem krámků, z kterých se linula nádherná vůně kávy či trdelníků, které okouzlovaly naše smysly.
Musela jsem se usmát. Kdybych tady měla s sebou děti, určitě bych jim ze srandy řekla: 
"Děti, dýchejte zhluboka a snídejte!"


Děkuji za krásné ráno, za nečekanou procházku Prahou, za milou společnost.
 DING, DING, DING!


Nenechte se fotkami mýlit. To ráno jsem kromě jednoho selfíčka na Staromáku, poslané kolegyni do práce, nevyfotila ani jednu fotku. Neměla jsem potřebu.
Fotky byly pořízeny až odpoledne, cestou na Kampu a k Lennonově zdi.


Poučena z předchozích nezdarů... jsem na Karlův most již bez problémů došla.
U jablíčka (obchodu Applu) bylo rozhodující nejít doleva a nesejít z cesty.
Od teď tedy jedině: "U jablíčka doprava a pak hned doleva!"


Krásný zbytek víkendu
Katka ♥

středa 14. února 2018

Svátek svatého Valentýna

Svátek někým opěvovaný, někým zatracovaný.
Důvody různé.
Já jsem jednoznačně pro. Každý si to udělá ale takové, jaké to chce mít.


Svátek svatého Valentýna se slaví nejen v anglosaských zemích právě 14. února. 
Jako svátek lásky a náklonnosti mezi partnery.
Jedna z legend říká, že tento den začal být známý jako Den svatého Valentýna až díky knězi Valentýnovi. Vládce Říma - Claudius II. - zakazoval svým vojákům, aby se oženili nebo jen zasnubovali. Bál se, že by chtěli zůstat doma u svých rodin a nešli do boje. Valentýn vzdoroval vládci a tajně oddával mladé páry. 
Byl zatčen a později popraven právě 14. února.
Díky tomuto mučedníkovi vznikl postupem času tento romantický svátek.


A já?
Myslím si, že je krásná každá příležitost díky níž můžeme udělat den radostnější a šťastnější
 - sobě i druhým.
Překvapit je, nečekaně obdarovat. Třeba i jen maličkostí.
Navzájem si ukázat, že jsme si blízcí, že si sebe vážíme, máme se rádi.
Radost je mnohdy nezměrná.

Čím víc radosti rozdáte, tím víc se vám jí vrátí a tím víc vás bude hřát u srdce.
Rozhodně tento svátek neomezuji jen na partnerskou lásku.
Zahrnuji do ní nejen manžela, ale i děti, blízké přátele, kolegyně a kolegy v práci...

Čím více srdcí se třeba jen malou pozorností dotknu a potěším, 
tím líp.


Den předem jsem se dala do pečení Tvarohového koláče, který jsem o víkendu nenáhodně objevila 
u Alenky z blogu Štěstí v mém životě.
Alí, díky za tip.
Pro mě je to ale ode dneška "Valentýnský koláč" :o)
Napadlo mě spojit tvaroh ještě s povidly a tak jsem se do toho směle pustila.
Mozaika vypadala moc hezky... ale ne na dlouho :o)
Na závěr se to zasype totiž druhou polovinou těsta.


Jak sami dobře názorně vidíte, 
někdy se může pod "pokrývkou" skrývat třeba i poklad...
A tak to platí nejen u koláče...


Po koláči se jen zaprášilo, jak nám chutnal.

V práci ženy dostaly také nečekaný, spontánně vytvořený dáreček...


Myslím si, že někteří muži mají ještě určité mezery v oblasti romantiky :o))))
ale i to se dá napravit.
Krůček po krůčku.


Ale jak se říká, i snaha se počítá - DING!

Nejkrásnější dárky jsou ty, 
které vlastně "nic nestojí"...
... a přesto jsou "těmi nejdražšími" ♥

"Každý den má šanci být tím nejkrásnějším!"


Krásného Valentýna i vám
Katka ♥

neděle 11. února 2018

Kouzlo písní...

Jsou písně, u kterých stačí jeden poslech a získají si nás na plné čáře.
Takovou moc mají. 
Člověk se zastaví, zaposlouchá, rozplývá se... je... až ho v pozitivním slova smyslu mrazí.
Jednotlivé tóny prostupují celým tělem, oslovují v nás místa, o kterých mnohdy ani netušíme, že tam jsou. Jako by otvíraly bránu do hlubší vrstvy našeho podvědomí.
Mně se to stává často a zrovna i nedávno.

Co na tom, že jsem o zpěvákovi do této doby nikdy neslyšela?!
Jsou jiné klíče, podle kterých se řídí "líbí x nelíbí". Podstatnější.

O které písni tentokráte konkrétně mluvím?
Píseň "PERFECT"
od Eda Sheerana.


Dokonalá melodie, něžné smyčce a klavír místo obří kapely. Text, který chytne za srdce každou romantickou duši. Dokonale procítěně interpretováno. Přesně tak, jak se to k dané písni hodí.
Člověk mu věří každé slovo.

Není na škodu se čas od času ztišit a nechat se ukolébat krásou a něhou písní, 
plout na jejich vlnách... Mnohdy člověk, když si to dovolí, objeví doslova nevídané...

Zaposlouchejte se do té své, třeba i nedávno nově objevené.

Krásné dny
Katka ♥

pátek 9. února 2018

Lennonova zeď

Lennonova zeď je další místo, kam jsem se jednou chtěla podívat. 
K mému milému zjištění to bylo jen pár desítek metrů od Werichovy vily.


Lennonova zeď je zvláštním místem. Leží ukrytá mezi zahradami, Čertovkou, ambasádami a malebnými náměstíčky. Pestrobarevně pomalovaná zeď, symbolizující fiktivní hrob slavného frontmana legendární hudební skupiny The Beatles.


Po vraždě Johna Lennona (1980) začali  lidé na přilehlou zeď malovat symboly připomínající život a především tvorbu slavného umělce. 
K uměle vytvořenému pietnímu místu začaly proudit davy lidí, 
kteří zde pokládali květiny či zapalovali svíčky. 


Na zdi se kromě kreseb začaly objevovat texty písní The Beatles. 
Pro tehdejší komunistický režim to bylo trnem v oku. Proto byly texty vyjadřující i touhu po svobodě mnohokrát zabíleny. Bílá stěna ale nezůstala bílou dlouho...


Dnes patří tato zeď k vyhledávaným pražským zastavením.
Den ode dne se proměňuje novými texty a malbami, vzkazy...
od lidí doslova z celého světa.


Na Velkopřevorském náměstí, přímo naproti Lennonově zdi, 
se nachází Velvyslanectví Francouzské republiky


Když jsem tam tak u té zdi - která zažila i mnohé pohnutky naší historie - stála, tak jsem si spontánně začala pobrukovat přenádhernou písničku Beatles - IMAGINE. 
Písničku, která "přesahuje svět".


1. Imagine there's no heaven
It's easy if you try
No hell below us
Above us only sky
Imagine all the people
Living for today...

Představ si, že neexistuje nebe
Je to snadné, když to zkusíš
Žádné peklo pod námi
Nad námi pouze obloha
Představ si všechny ty lidi
Žijící pro dnešní den...

***
2. Imagine there's no countries
It isn't hard to do
Nothing to kill or die for
And no religion too
Imagine all the people
Living life in peace...

Představ si, že neexistují státy
Není těžké si to představit
Nemít pro co zabíjet či umírat
A také žádné náboženství
Představ si všechny ty lidi
Žijící v míru...


Ref. You may say I'm a dreamer
But I'm not the only one
I hope someday you'll join us
And the world will be as one

Možná si říkáš, že jsem snílek
Ale já nejsem jediný
Doufám, že se k nám jednoho dne připojíš
A svět bude v jednotě

***
3. Imagine no possessions
I wonder if you can
No need for greed or hunger
A brotherhood of man
Imagine all the people
Sharing all the world...

Představ si, že není žádný majetek
Zajímalo by mě, zda to dokážeš
Není potřeba být nenasytný či hladovět
Bratrství člověka
Představ si všechny ty lidi
Jak sdílejí celý svět...


Ref. You may say I'm a dreamer
But I'm not the only one
I hope someday you'll join us
And the world will live as one...

Možná si říkáš, že jsem snílek
Ale já nejsem jediný
Doufám, že se k nám jednoho dne připojíš
A svět bude žít v jednotě..


... písničku "Imagine", kterou mám spojenou s jedním z nejkrásnějších okamžiků v mém životě. 
Tuto píseň jsme si s manželem vybrali a zazněla nám na naší svatbě 
místo klasického svatebního pochodu...
Já ty životní souvislosti a propojení prostě zbožňuji!


Přes mostek a Čertovku s vodníkem zase zpět...


... a po schůdkách z Kampy vyběhnout zase na Karlův most.
Nejsou ale schody jako schody.
I schody mohou být uměleckým dílem...
Skvostem je ale ve staré Praze vlastně skoro všechno. Díky za to!


Pokračování příště...

Krásné dny
Katka ♥

čtvrtek 8. února 2018

Kampa

Nedávno jsem v televizi viděla kousek velmi pěkného dokumentu o "Werichově vile". 
Když jsem měla jet tento týden do Prahy na školení a přemýšlela, kam se půjdu projít tentokráte až seminář skončí, volba byla celkem jasná.
Werichova vila, Kampa a mnohé jiné skvosty právě tam...

Kampa, ležící v samém centru Prahy, hned na jednom z konců Karlova mostu je tajemným ostrovem. Místem, kde odedávna bydleli vodníci (i já jednoho viděla), rusalky, chobotničky od Holanovic dětí a jiná strašidla.

Prestižní cestovatelský server označil Kampu jako druhý nejkrásnější městský ostrov světa.
Nedivím se.


Werichova vila je díky nadaci Jana a Medy Mládkových otevřená veřejnosti 
v duchu Werichova hesla:
"Kdo myslí jenom na sebe, ochudí jiné o sebe, 
ochudí sebe o jiné, zakrní a pak zahyne..."

Jan Werich patří k jednomu z našich nejvýznamnějších umělců všech dob. 
Jeho hry, pohádky, myšlenky, humor přesahují věky. Oslovuje nás stále. Baví nás pořád.


Uvnitř vily najdete nejen vyhlášenou kavárnu, kde je bezpochyby příjemné na chvíli zakotvit, ale především stálou expozici věnovanou právě Janu Werichovi, jeho tvorbě a současníkům, Osvobozenému divadlu, či Vladimíru Holanovi. Během roku se zde konají i různorodé kulturní akce, divadelní představení, přednášky, koncerty, semináře...
Tentokráte jsem bohužel neměla čas ani posedět v kavárně, ani navštívit expozice, ale vím, že toto si ujít nenechám. 
Tam mě to táhne. 
Chtěla bych se tam podívat i s mužem a dětmi. Nechám se překvapit, kdy nás tam cesta společně zavede...


"Kdo víno má a nepije, kdo hrozny má a nejí je,
kdo ženu má a nelíbá, kdo zábavě se vyhýbá,
na toho vemte bič a hůl, to není člověk, to je vůl."

"Neříkej, že nemůžeš, když nechceš! Přijdou dnové, 
kdy to bude daleko složitější a horší: budeš chtít a nebudeš moci. 
A to důležité nezapomeň, že chlap nesmí být blbej ve třech případech: 
za volantem, u stolu a v posteli. Všude jinde se to snese..."


Z Kampy je přes Vltavu krásný pohled na Karlův most...
... i na Národní divadlo.


Od Werichovy vily dojdete k bývalým Sovovým mlýnům. Dnes se na jejich místě nachází Muzeum Kampa, které obklopují plastiky různých autorů.
Nejvíce pozornosti vzbuzují tři černá miminka výtvarníka Davida Černého.


Když jsem šla směrem k Mostu zamilovaných, procházela jsem kolem velmi útulně vyzařující restaurace. 


Lákala mě, volala. Slyšela jsem to velmi zřetelně.
Restaurace versus stihnout to co jsem měla ještě v plánu a především rezervovaný autobus domů.
Rozum a smysl pro zodpovědnost tentokráte zvítězil.


Most zamilovaných na jehož zábradlí je zámek vedle zámku. 
Zámky mají zřejmě zpečetit lásku jednotlivých párů.


Nemůžu si pomoci, ale ve spojitosti s tím se mi vkrádá do mysli slovo "okovy".
Každý to má ale jinak.
Vidíte vodníka také?!


Věřte, nevěřte, na mostku seděl králíček.
Zahraniční mládež je nosí s sebou Prahou... v mrazech...
I to je tvář turistů.


"Když člověk jednou je, tak má koukat aby byl.
A když kouká aby byl a je, tak má být to, co je a
nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je."

"Až ti bude úzko otoč se čelem ke slunci.
Všechny stíny budeš mít za zády."

Pokračování jistojistě příště...

"Nemysli.
Když myslíš tak nemluv. 
Když mluvíš, tak nepiš.
Když píšeš, tak nepodepiš.
Když podepíšeš, tak se nediv."

Katka :o)

neděle 4. února 2018

PetrKlíče

Vím, podle kalendáře je stále zima, podle mého těla, které by stále jen spalo, také.
O víkendu je dokonce citelně chladněji než v předchozích dnech.
Nesnažím se PetrKlíči odmykat dveře jaru, zatím ještě ne...
... i když neříkám, že se na to již netěším...


... ale PetrKlíči začínám pomalinku, polehounku odmykat srdce.
Svá i ostatních.
Nevím jak u mužů, ale u žen to zabírá náramně.



Barvy prvosenek mě v obchodě volaly již z dálky.
"Kačenko, vezmi nás s sebou domů!"


Mám zkušenost, že takováto volání se (v mém případě) nejvíce ozývají 
z květinářství a knihkupectví .o)
Opakovaně.
Nejenže neodolám, ale nadšeně vyhovím. Radost je pak oboustranná.



Letos mě mile překvapila široká škála překrásných květů.
Tón v tónu, žíhání květů, zkadeření.



Některé PetrKlíče zůstaly doma, některé našly nové majitelky.
Čím více srdcí člověk zahřeje a čím více duší roztančí, tím lépe.


Až půjdete příště kolem květinářství, dobře poslouchejte...
Zahřejte a roztančete se taky!


Krásnou neděli
Katka ♥