čtvrtek 19. října 2017

V hlavní roli - šípky

... jsou skvělé nejen v čaji
Hodí se jako krásná dekorace ve váze, kam nařežete větvičky s plody šípku.
A nebo do svícnu


U nás vystřídaly levanduli právě šípky 
a dokreslují krásnou podzimní atmosféru doma, na terase i v práci.


Dnes jsme šli již na třetí várku šípků, protože po nějakém čase sesychají a tmavnou.
Pokud dáte pod čajovou svíčku ještě jednu (již vyhořelou) dnem nahoru, tak se plamínek dostane výš a září víc. Vypadá to ještě mnohem lépe.


Nemusíte mít ani vevnitř skleněný druhý menší svícen jako já. 
Stačí opravdu dvě svíčky na sebe, obsypat šípky do výšky čajovky a radost je na světě. 
A takto lze obměňovat dekorace kdykoli během roku - co příroda dá, 
co vám bude jednoduše dělat radost.


Krásné ještě stále babí léto.
Katka ♥

středa 18. října 2017

V korunách

Jsou období v životě člověčím, kdy tíhneme k různým věcem.
Rádi děláme to či ono, máme rádi to či tamto. Soustředíme svůj zájem na určité věci.
Je to dáno věkem, zájmy, tokem života.



Krásné na tom je to, že se nám díky tomu stále rozšiřují obzory,
život je díky tomu bohatší, krásnější, naplněnější a zářivější.



Už nějakou dobu obracím zraky nejen ke krásám obyčejnosti,
ve kterých spatřuji nádheru a neskutečný zázrak, ale také "nahoru".
Ve všech významech toho slova.



Do korun stromů, do nebes a mnohem, mnohem dále.
Koruny stromů a nekonečné nebe měnící se každou sekundou jsou fotoaparátem zachytitelné
a dělám to s nesmírnou radostí.



Co se týká dálek Vesmíru, to prožívám na úrovni duše... nelze to tedy zcela fotkami zaznamenat,
ale děje se tak mnohdy
... skrze písmenka tady na blogu, která si k mnohým z vás našly cestu...
... a skrze slova v běžném životě...


Překrásné pohledy do korun stromů jsou na jaře, kdy se život probouzí
a na stromech se objevují první lístečky v barvách jarní zelené.
Což je jeden z nejkrásnějších barevných odstínů.


Druhý vrchol pro mě a nejen mě nastává na podzim, kdy se stromy zbarvují do pestré palety barev,
 jako by vypadly z pod ruky malíři.
A když do nich ještě zazáří říjnové sluníčko a za nimi se objeví zářivě blankytně modrá obloha,
tak se až dech tají.
Vím, ne každému, ale i to je volbou každého z nás.


Dlouho dokážu stát pod korunami buků, kaštanů, lip, javorů, dubů, olší, třešní, akátů
a dívat se tam nahoru... Je to skvostná podívaná.
Vím, když koukáte dlouho, bolí z toho za krkem a na ramenou. Ale i to za to stojí.



Vždycky si v duchu říkám, že by bylo překrásné právě v tuto chvíli mít při ruce lehátko - jako mívám za hvězdných nocí - lehnout si na něj,  a pozorovat tu korunní krásu.
Jen tak. Jen tak být.




Pokud budete chtít, obraťte zraky tam nahoru, uvidíte nevídané.
 

Krásné dny
Katka ♥

pondělí 16. října 2017

Jako od Rembrandta

Město Havlíčkův Brod není nijak zvlášť výjimečné, ale mě si získalo a získává čím dál tím víc. 
Jarní krásu zdejších parků si vychutnáváme pravidelně s akcemi
které se zde v tuto dobu konají. Ale na podzim? 


To jsme vyzkoušeli letos poprvé a byli jsme neskutečně krásně odměněni.


Po zdejším parku "Budoucnost", který je hned vedle náměstí, by se dalo procházet hodiny a hodiny. 
Cesty vedou kolem rybníčků, všude okolo se tyčí pestrobarevné stromy, které se zrcadlí na vodní hladině. Jen tu a tam ji rozvíří kachny, které si vesele plují a užívají si rovněž nádherný den.


Pod nohama to šustí, nad hlavami září, vůkol zpívá. 
Že to bude krása, to jsem tušila, ale že až taková, to jsem byla opět překvapena.
Takováto překvapení ale zbožňuji a jsem za ně nesmírně vděčna.


V posledním týdnu potřebuji pohladit duši víc, než je obvyklé a víkendové dny dělaly opravdu co mohly.
Díky jim.


Dostala jsem velkou životní lekci, které bych byla sice ráda ušetřena, 
ale člověk si někdy vybírat nemůže. 
I když se člověk druhým snaží předat to nejvíc, to čisté, ty správné hodnoty tak i přes to se někdy stane, 
že cesta toho druhého od tohoto směru uhne... a všichni,
kterých se to týká jsou raněni, paralyzováni, duše všech pak pláčou...


Nejednou jsem si v tom týdnu sama sobě vlívala do žil pozitivní slova, vlévala zpět světlo
o které jsem byla vlivem okolností  připravena. 
A na vlastní kůži poznala, že až bylo odžito "to nejhorší" (ne dřív), tak "ta slova", 
která se snažím skrze Zemi ZA DUHOU předávat, opravdu fungují. 
I na mně samotné. Krůček po krůčku.


Držím pěsti, aby se vše v dobré obrátilo a tato lekce byla pro onu konkrétní osobu 
- které se to nejvíce týká, které to má říct nejvíc -
bodem obratu tím správným směrem... 


Protože až na tuto jedinou věc, nad kterou zůstává rozum stát, 
je to naprosto báječný a úžasný člověk,
 kterého mám ohromně moc, ze srdce ráda a přeji mu jen to dobré.


  


Krásné dny
Katka ♥

sobota 7. října 2017

Světlo...

Jsem toho názoru, že každá kniha si najde svého čtenáře. Přesně toho, kterého má. 
Přesně v tu dobu, kdy má.


Pár knih je výjimečných. Pro každého jsou výjimečné jiné. Ale jedno mají společné.
Jsou to knihy, které čteme opakovaně. Nadšeně. Vracíme se k nim a jsme jimi opakovaně velmi silně zasaženi. Pokaždé se v nich objeví nějaká nová zpráva, které jsme si dříve nevšimli či nám nepřipadala tak podstatná...
... ale po dalších životních lekcích, po zážitcích a prožitcích, o které jsme dnes a denně bohatší se v knihách najednou objeví nové zprávy právě pro nás - pro tuto chvíli. 
Připomenutí či zdůraznění něčeho podstatného.


Dnes jsem byla jednou "novou" větou, právě z jedné z těch "kouzelných, výjimečných a nádherných" knih, kterou jsem četla poněkolikáté, zasažena. Velmi silně. Niterně.
Jedná se o slova Alberta Schweitzera, nositele Nobelovy ceny za mír:

"Někdy naše světlo pohasíná, ale pak se setkáme s jinou bytostí, a naše světlo se znovu rozhoří jasným plamenem. Těm, kdo v nás znovu zažehnou vnitřní světlo, jsme zavázáni nejhlubší vděčností."

A najednou jsem před sebou uviděla osoby - osoby ze dvou stran. Jednak ty, kteří mé světlo opět rozsvítily, rovněž i osoby, kterým světlo předávám já. 
Myšlenka na obě strany světla byla zářící, nabíjející, povznášející. 
S láskou a pokorou děkuji všem. Za lekci, setkání, dar.


Krásné dny
Katka ♥

úterý 3. října 2017

Pár slov...


"Většina lidí hledá to, co nemá, 
a nechá se zotročit tím, co chce získat.
Až když člověk přestane něco potřebovat, 
tehdy se může stát vlastním pánem a skutečně být."
Anwar Sadat


"Nikdo z nás se nemůže vrátit v čase a začít znovu.
Pokud budeme chtít, tak můžeme začít znovu teď
a vytvořit zbrusu nový konec."
Dr. Dalton Exley


"Jak trávíme dny,
tak trávíme životy."
Annie Dillard


"Život je to, co se vám děje,
zatímco plánujete něco jiného."
John Lennon


"Pokud se vám na sobě něco nelíbí, změňte to.
Pokud to nemůžete změnit, smiřte se s tím."
Ted Shackelford


"Opravdové štěstí naleznete tak,
že budete dělat to nejlepší, co můžete, a s tím, co máte."
Pam Brown


"Co dělat s chybou - 
poznat ji,
přiznat ji,
poučit se z ní
a zapomenout na ni."
Dean Smith


"Neměnnou známkou moudrosti je to,
že v obyčejném spatřujeme zázračné."
Ralph Waldo Emerson


Tři Einsteinova pravidla práce:
1. Jednoduchost nehledejte v nepořádku.
2. Z nesváru vytvořte harmonii.
3. Příležitost leží uprostřed nesnází.
Albert Einstein


"Buďte pro někoho důležití."
Ralph Waldo Emerson


Krásné dny
Katka ♥

neděle 1. října 2017

Kávový rituál

Vždy, když piji kávu z tohoto hrníčku, okamžitě se ocitnu v Mikulově, na Svatém kopečku, na Pálavě. Takovou moc - alespoň pro mě - mají věci koupené na dovolených či výletech


Spontánně mě zavedou do míst, odkud pocházejí. A já se mile ráda znovu a znovu nechávám provázet. 
Toulám se ve vzpomínkách.


Měli na výběr ze čtyř hrníčků, které tvořili sérii laděnou do stejného stylu.
Vybírala jsem dlouze, ale nakonec si vybrala tento, nejjemnější.


A nelituji. Je překrásný. Přesně můj styl.





Krásné babí léto
Katka ♥

čtvrtek 28. září 2017

Babí léto, budiž pochváleno...

 Dnešní sváteční den byl jak vymalovaný. 
Zářil za doprovodu sluníčka doslova všemi barvami,
neskonale voněl a nabíjel.



Vydaly jsme se na vycházku cestou, kterou jsme ještě nikdy nešly.
Objevily jsme nová místa a zákoutí. 


Kaštánky si nasbíraly do kapes a zjistily, že letos se jich urodilo velmi, velmi málo.


Nejvíce čarovaly javory. Paleta barev na jejich listech je nepřeberná. V různých odstínech zelené, žluté, oranžové, červené. Prostě nádhera.



 Co by to bylo za babí léto, kdyby bylo bez pavučinek. Proti slunci zářily jak drahokamy.


Listí bylo suché a tak jsme šustily a šustily a užívaly si to naplno.


Také jsme si neplánovaně na vlastní kůži vyzkoušely cítit nebezpečí, strach, fyzicky ho vnímat. Mrazilo mě po celém těle. Až nám slova došla a chvíli jsme to rozdýchávaly. Lekce jak hrom. Vše ale skončilo dobře a to je na tom nejdůležitější...


Přeji vám krásný zbytek týdne.
Katka ♥