pátek 15. prosince 2017

Vánoční Praha potřetí...

Do třetice všeho dobrého.
Děkuji vám za tipy v komentářích, o čem že bude třetí pražské zastavení.


Co může být na předvánočním čase na adventních trzích nejkrásnější? Co udělá radost všem lampářům světa? 
Co rozzáří každou romantickou duši?

Když se den nachýlí ke svému konci, 
setmí se a vánoční výzdoba a osvětlení se rozzáří všude vůkol. 


Vše je tak nějak čistší, krásnější, něžnější, slavnostnější. Koledy zalézají více pod kůži, trdelník a svařené víno voní tak nějak víc. A co teprve, když je dáte do úst. Naprostá rozkoš. 
Přiblble blažený úsměv k tomu. 
V srdci klid, mír, vděčnost a rovnováha… přesně to, 
co by mělo (nejen) v čase adventním nastat.
Díky za to.


Někdo by mohl podotknout –  třeba i právem – že tam jsou přece i davy lidí, mumraj, 
někdy strkanice… Měl by pravdu, ALE…


... pokud to přijmete tak, jak to je, nebráníte se tomu, nebojujete, 
nehledáte důvody proč je to špatně... 
... naopak hledáte to hezké, na lidi se usmějete, prohodíte pár slov (co na tom, že je ani neznáte!), jste k nim laskaví, zasmějete se spolu... tak ono to pak udělá i ze všedního dne svátek, zahřeje u srdce a rozzvoní duši. 
Rozsvítí to den vám i jim. Na dlouhou dobu.


Někdy klidně i jedna věta řečená ve správný třeba i zcela nečekaný okamžik dokáže divy… 
Vím, o čem mluvím.


Stmívat se začalo, když jsme se blížily na Karlův most. 
Pak začaly blikat lucerny a rozsvěcet se samy i bez lampářů. 


Pražský hrad zářil i na dálku. 
Tam jsme to letos nestihly, ale při příští návštěvě matičky Prahy začneme právě tam. 
Podle tradice.




Odtud jsme se po Královské cestě vydaly zpět do centra.


Uličky, Staroměstské náměstí i Václavák zářily. 
Slavnostně jásaly.


Bylo přenádherně.


Krásné adventní dny do vašich měst, vesniček a domovů.
Katka ♥

středa 13. prosince 2017

Vánoční Praha podruhé...

... aneb zážitky mnoha smysly.
Po prvním příspěvku z Prahy by se dalo říci - i to tak na první pohled vypadalo - že jsme se jen kochaly okolím a historií.
Ale zdání může mnohdy klamat.
Svařené víno na Václaváku nesmělo chybět. Jablečný punč na Staromáku. Tu trdelník, tu palačinku...
Když advent, tak se vším všudy! To dá rozum.


Den započal výbornou ranní kávou a pozorováním probouzejícího se velkoměsta a Pražanů, kteří si to štrádovali Václavským náměstím.
My je sledovaly s nadšením a rozverností z výlohy kavárny.
Nebo snad oni nás?! :o)
Poté jsme se šly v rámci školení vzdělávat. 
Ve dvě hodiny nás vypustili a do šesti měly myši pré. A bez kocoura si to na výsost užily :o)


Svařák chutnal lahodně a všude to krásně vonělo.
Velmi se mi líbil jednotný ráz stánků s občerstvením i co se výzdoby týče. Na všech místech centra.
Vkusné, decentní, elegantní, moc příjemné.


V Lucerně v obchůdku s hudebními nástroji byly k vidění miniaturní kytarky
Každá měla tak 30 cm. I poklady od Beatles a Boba Dylana!


Čokoládové nářadí nejen pro kutily...


Nádech vánoční Francie...


Trocha umění...


Potkaly jsme i známé tváře...


Tato palačinková fotka je pro mě a kolegyňku výjimečná. Zachycuje nejen průběh přípravy palačinky - na tom by nebylo nic zas tak zvláštního - ale průběh velké lekce trpělivosti - pro nás obě. Já jsem vcelku obstála, ale Gabča?! :o))) Kdybych byla trochu smělejší, mohla bych dokonce říct, že ji zcela projela. Ale to já naštěstí taková nejsem... Bude muset dostat další :o)))
 Vypadalo to, že se palačinek už ani nedočkáme. Nakonec po dlouhatááánské době se přece jenom zadařilo. První protržená palačinka byla už studená, než byla ta druhá hotová.
Zato jsme si ale hezky popovídaly s dámami, co stály za námi a naivně si myslely, že si dají punč :o))) Gabča na ně dělala sice nenápadné posunky, aby šly jinam, ale vydržely. Možná tam stojí ještě teď:o)))


Nebojte, neochutnala jsem všechno. I když neříkám, že bych neměla na všechno chuť.
Byl to doslova útok na všechny smysly.


I děti si přišly na své... na věku vlastně ani nemuselo záležet :o) 
Zastavilo se nás tam mnohem víc.


Utíkejte honem na něco dobrého, uvařte si kávu, nalijte si víno a směle do toho.
Žijeme jen jednou!
Tedy jednou v tomto těle :o) Tak si to užijme se vším všudy!


Na závěr mám na vás otázku. Příště bude závěrečný článek o adventní Praze.
Zkusíte si tipnout o čem bude?! 
Směle do toho! Těším se na vaše postřehy v komentářích.

Krásné dny 
Katka ♥

úterý 12. prosince 2017

Vánoční Praha poprvé

Letos o adventu sice krapet "vlaji", 
ale zároveň si ho i náležitě vychutnávám a užívám.


Vánoční Praha nebyla prvoplánovitě naplánována. Pokud ale termín školení zrovna spadne do tohoto období, 
tak zářím ještě víc, než obvykle.
Po pravdě, Prahu můžu v jakémkoli období. Za jakékoli denní doby. Za jakéhokoli počasí.


Její kouzlo je až hmatatelné, citelné... doslova na každém kroku.


S kolegyňkou jsme se odpoledne v Praze zdržely a nasávaly advent plnými doušky.
Tak jak se patří.
Držely jsme se rady "... holky, užijte si to tam!"


Zašly jsme se podívat do Lucerny...


Na Václavské náměstí, kde se konaly Pražské vánoční trhy a kde měli vynikající svařák. K poslechu pouštěli české koledy a kousek od nás v ohrádce skotačily ovečky s oslíkem.



Občas jsem zvedla oči i vzhůru...


  


Staroměstské náměstí bylo doslova vyšňořeno. 
Všude to vonělo, hrálo a svítilo.

  

Byl otevřen Kostel sv. Mikuláše a my jsme jeho pozvání na návštěvu nadšeně přijaly.
Byla jsem jeho krásou lapena.


Není moc kostelů, kde se cítím dobře. Tento ale k tomu málu kostelů patří.





... počkaly jsme si i na odbíjení celé hodiny a Orloj se nám ukázal v celé své kráse.


Tímto se s Prahou ale rozhodně neloučím...
Jen pro tuto chvíli.

Krásné dny
Katka ♥

úterý 5. prosince 2017

Mikulášská nadílka...

Jsou dny, na které se nezapomíná
A ten dnešní jím bezpochyby byl.


Dnes k nám do práce, ještě ráno za tmy, přiletěl předem ohlášený Anděl
I to někdy stačí. Mikuláše s čertem nechal o patro níž. 
Nikdo se nezlobil. Někteří si možná i oddechli.
Jsou sice již dospělými, rozumnějšími, jistojistě bez prohřešků, pravda - ale člověk nikdy neví...


Anděl měl zářivá bělostná křídla. 
Chvílemi krapet nakřivo. 
Kdo jiný by ale měl smrtelníkům ukazovat, že každý jsme jedinečný a originální! Právě tyto drobné rozdíly či rysy nás dělají právě tím báječným člověkem, kterým jsme. Každý z nás.

Nad hlavou měl svatozář – pro tento den výjimečně viditelnou i lidem.
Na čele zlatou hvězdu.


Na krku cinkající zvoneček, který hlásal, že dnes se děje něco výjimečného.
V rukou držel „Vánoční knihu“ - velký almanach krás, kouzel, ale také hříchů a neřestí.
A začal v ní číst a hovořit ke každému jednotlivci zvlášť, dle vylosovaného pořadí. 
Ke každému se stejnou citlivostí, láskou a důležitostí.


Každý se o sobě dozvěděl to, co se v dané chvíli dozvědět měl. Některé informace byly i překvapující.
Myslím si a doufám, že Andílek rozdováděl všechny. I on se mnohdy za břicho popadal.


A jaké pěkné básničky si pro něj, šikulové, připravili!
Člověk by nevěřil, jak si i dospělí dokážou rozvzpomenout na doby, kdy byli dětmi. A jak nadšeně. 
Zapomenout na starosti všedních dní a být tady a teď. S úsměvem a radostí.
Není nad to, čas od času, probudit své vnitřní dítě, které je skryto uvnitř každého z nás.
Probudit, rozdovádět, obejmout a rozzářit.

*
Miluji milá překvapení. 
Ráda je připravuji i ostatním a největší odměnou je pro mě vždy jejich spontánní reakce, rozzářené oči a síla sdíleného společného okamžiku.

Jirko, Gabčo, Honzo Stando, Františku, Maruško, Arno - 
VELKÝ  D Í K  VÁM VŠEM!
Byli jste báječní!


"Štěstí přibývá, když se o ně rozdělíš."

"Aby se člověk stal šťastným, musí spatřovat romantiku ve všednosti, 
mít srdce dítěte a prostého ducha."
Norman Vincent  P e a l e

"Život je ozvěna.
Co vyšleš -  to se ti vrátí zpět.
Co zaseješ - to sklidíš.
Co dáš - to dostaneš.
Co vidíš v druhých - to existuje i v tobě."

      

Krásné dny
Katka ♥