neděle 26. dubna 2015

Procházka před spaním...

Včerejšek jsme strávili v Havlíčkově Brodě na výstavě ZAHRADA.
Je to ráj pro milovníky květin a všeho co k tomu patří.
Počasí vyšlo, jako každoročně, na výbornou.
I my jsme si dovezli nějaké poklady, nezastírám. A mám z nich velkou radost.
Jen co povyrostou, nebudou zde chybět :o)

Dnes bylo celý den také báječné počasí.
Ještě večer jsme se rozhodli, že se půjdeme na chvíli projít.
Vzduch voněl krásně jarně.
 
 
Dali jsme si pampelišku za ucho,
pusu pod třešní... proč čekat až do prvního května?!,
pohoupali se na houpačkách... teda děti, já ne, já pomáhala jen dělat závaží,
plašili lysky u nás v rybníce,
 
 
zpívali, pošťuchovali se,
 
 
měli jsme se moc pěkně...


Hurá na kutě.
Krásnou dobrou noc
Katka 
 

Růžová princezna...

Na procházce mi, kromě všemožných kytiček, učaroval jeden strom.
Drobné, něžné kvítečky, jarně zelené lístečky, kouzelný tvar...
Jako z pohádky. Notnou dobu jsem se u něj zdržela. Stálo to za to...


 
 * * *

 
Až do nebe sahající třešeň, bílá královna... nešlo si jí nevšimnout...
 
Krásný, květy prodchnutý den
Katka 
 

Barevná hra přírody...

Po zásluze je každý odměněn.
Zimu jsme, s trochou reptání, přečkali a
jaro nás odměňuje svými barvami...


...vůněmi...
 
 
...něhou...
 

...krásou... 
 
 
...různorodostí...
 

 ...kouzlem...

 
...půvabem... 
 
 
Stačí mít jen oči a srdce otevřené a kochat se.
Je to balzám pro duši.
 
 
Krásný barevný den
Katka 
 


středa 22. dubna 2015

Pracovní výkon

Práce je práce, živí nás.
Pokud má někdo práci zároveň koníčkem, má vyhráno.
Pokud to má někdo půl na půl, měl by se snažit,
aby se to přehouplo co nejvíc do spokojenosti.
Pokud někoho nebaví, měl by ji změnit.
Ať tak nebo tak, měli bychom ji vykonávat svědomitě.
Na jedné nástěnce u nás v práci visí cedulka, kterou kdykoli zahlédnu, tak se musím pousmát.
Dnes mi to už nedalo, vypůjčila jsem si ji, oskenovala a poslala pár kolegům v práci.
Reakce na sebe nenechaly dlouho čekat.

 
Zvolila jsem pro odeslání mailu schválně středu,
to  bychom měli být totiž na vrcholu :o)
A jak to máte Vy?!?!?
 
Krásný vrcholový den
Katka
 

pondělí 20. dubna 2015

Domácí pravidla...

Dneska mě syn v pokojíčku z ničeho nic obejmul. Objetí jsem mu velmi ráda oplatila. Zřejmě na mně ale viděl, že jsem to v tu chvíli nečekala.
Zcela automaticky vysvětlil: "Vždyť je to v pravidlech!"
Usmála jsem se a obejmula ho ještě vroucněji...

Teď zase vysvětlím já.
Na rozhraní kuchyně a obývacího pokoje nám na stěně visí tabulka. Taková ta černá, na kterou můžete psát křídou. V bílém rámu.

Spojení bílé a černé, citátů a mě, co může vzejít?
Každou chvíli se na tabulce objeví nějaký citát. Všichni si ho čtou.
Zuzanka je nadšená... celá mamka.
Tomášek vždy s úsměvem řekne... "Mamko ty jsi prdlá" nebo "Ježiši"
Manžel již nekomentuje.
Nyní zde máme od včerejška nová pravidla.


Tak to prostě udělal. KRÁSA!

Pamatuji si, že jako první jsem tam napsala:

DOMÁCÍ PRAVIDLA:
č. 1 Máma je šéf
č. 2 Řiďte se pravidlem č.1
 
*
Mámin hotel
 ♥ ♥ ♥
otevřeno 24 hodin
 
*
Čokoláda ti neklade hloupé otázky,
čokoláda ti rozumí.
 
*
Omluvte nepořádek v bytě.
Děti si vytvářejí vzpomínky.
 
*
Během roku jsou jen dva dny, kdy nelze udělat NIC.
Jeden z nich je včerejšek a druhým je zítřek.
Takže dnešek je ten pravý
na to věřit, milovat, něco dělat a hlavně ŽÍT...
 
*
Zázraky se stávají těm, kteří v ně věří.
 
*
Jsem žena.
Nečtu návody.
Zkouším tlačítka, dokud se to nepovede.
 
*
"Jaký je den?" zeptal se Pú.
"Je DNES," odpovědělo Prasátko.

"Můj nejoblíbenější den!" řekl Pú.


*
Bůh nejprve stvořil muže...
... ale potom dostal lepší nápad.

 
To jsou pro MĚ, NÁS jedny z malých RADOSTÍ,
kterými si děláme dny hezčími, radostnějšími, veselejšími...

Krásný usměvavý den
Katka

neděle 19. dubna 2015

Sraz SPŠ – třída SA 23

Sobota 18.4.2015

Účastníci (dle pořadí příchodu):
(prý Olča), Katka, Mirka, Blanka, Helča, Lída, Olča
Omluveni:
Leoš, Lenka, Markétka, Kamča, Milan
Neomluveni:
Evča
„Bývalí kamarádi“:
zbylí spolužáci
Ostatní účastníci:
tentokráte nikdo jiný
Míst u stolu: 6, tj. byl plně obsazen
Pšššš… Kdo by přišel pozdě - navíc, tak jsme ho chtěly poslat nejprve domů (myslím, že to byl Blanky nápad). Nakonec jsme se jednomyslně shodly na tom, že bychom je když tak posadily do druhé řady (myslím, že to byl Katky nápad). Když by tedy už přišli.

* * * * *
Nedávno mi mamka předala tyto poklady. Našla je v kapsa roky nepoužívaného saka.
 
Sraz se koná pravidelně, dvakrát do roka.
Na otázku rodiny, která přichází také dvakrát do roka: „Už zase?!?!?!“ je už zbytečné reagovat.
Chodí nás zlaté jádro kolem sedmi až deseti osob.

Tentokráte jsme měly téma „MODRÁ JE DOBRÁ“.
Na plné čáře zvítězila HELČA. Modré triko, modrá vestička, modré kalhoty, modrá kabelka, modré nehty a dokonce (ostatní styďme se) modrý melír ve vlasech!
Některé dané téma zcela ignorovaly.
Jmenovitě: Blanka (náhodně zakoupené lízátko s modrým okrajem se nepočítá!), Olča a Lída – ty se ani nesnažily něco předstírat. Skoro se mi vkrádá do úst „Jako na střední!“
Mají výstražný puntík!
Téma pro příští sraz je „ŽLUTÁ JE DOBRÁ“ a to by s tímto přístupem byla již bezpochyby poznámka!

No, příští sraz vlastně není úplně tak jistý. Blanka, která se o organizaci srazů starala 19 let, za což jí patří velký dík, složila funkci. Poděkovaly jsme jí, předaly hodnotné dary. Zkoušely jsme ji přemlouvat, aby vydržela aspoň do toho JUBILEJNÍHO 20. roku po maturitě, ale byla nezlomná. Zahlédla jsem ale v koutku slzu dojetí, mě neošálila!

Při sklence vína, sklenici piva a Piňakolády jsme jednomyslně odhlasovaly, že
příští 20. jubilejní sraz bude organizovat náš báječný spolužák Leoš.
Vkládáme v něj velkou důvěru a doufáme, že tento včerejší báječný sraz nebyl posledním, ačkoli tato myšlenka tam, jen tak mezi řečí, párkrát padla.

Když je řeč o Leošovi, který tentokráte nemohl dorazit, tak tomu jsme z restaurace poslaly každá po jedné SMS. No vlastně se zdržela Olča, takže to je hned druhý černý puntík. Co kdo napsal, nevím. Padaly tam hrdinsky slova typu „srab“, „zrádce“ „vylučujeme tě“ apod. Jak to ale vypadalo v SMS ví jen Leoš. Snad holky ještě nepřitvrdily! Odpověděl jen dvěma. My ostatní si to ale nebereme vůbec osobně. Nevytváříme si vůbec žádné domněnky.
Jedné textově, druhé fotečkou. Prý kamaráda s miminkem, jehož narození právě oslavoval u konkurence. Fotka nás nepřesvědčila. Takovou mohl mít uloženou už dlouho nebo ji mohl stáhnout kdekoli z netu.

Máme i plány do budoucna. Kromě již plánovaného srazu u Leoše na zahradě, se nám nabídla i Helča. Prý mají také bazén. Přijaly jsme to s nadšením. (Jen místo plavek si prý vezmeme kukly. Fany má ale báječné nápady! Neber si to, Blanko, ale nijak osobně a už vůbec si nevytvářej domněnky... je to tvrdá realita :o) ).
Dále se nám rýsuje i možnost prvního srazu pořádaného mimo území ČR. Jsou na výběr lokality jako Čína (k tomu jsem po pravdě trochu skeptická), Polsko, či lákavější destinace jako Anglie, Amerika apod. To ale až poté, co si Helča ujasní, jak to vlastně má. Je pravdou, že by tím ulehčila život Blance, která by se jí, během doby pobytu v zahraničí, o dům s celou rodinou starala. Myslím si, že ani bazén, a ani těch 7 pokojů by nebyl překážkou.

U některých jsme probraly i jejich problémy o kterých třeba vůbec ani netušily. Které se táhnou i dlouhá léta. Např. problém se sluchem, že?! Je ale s podivem, že když byla najednou řeč o placení, tak se sluch náramně, řekla bych až zázračně vylepšil. Bohužel to ale nebylo nic moc platné. Obsluha byla neoblomná.

Zavzpomínaly jsme na staré dobré časy. Dokonce jsme se dozvěděly i pár nových věcí, které jsme ještě nikdy neslyšely. Procvičily jsme si i slovní zásobu z cizích jazyků. Jak my se zase nasmály. Je nádherné, jak se dokážeme doplňovat, špičkovat, pobavit. Krása!
Na druhé straně probíráme i současnost, co koho zrovna trápí, s čím se potýká. Sdílená starost, poloviční starost.

Je to dar, mít takovouhle partu báječných lidí.
Jsem velmi vděčná, že vás mám.
Díky, díky, díky!

Za půl roku zase na viděnou!
Vím, že to přes všechny nástrahy vyjde!
 
 Mějte se krásně a ještě líp!
Katka
  
 * * * * *
 
Blance držíme v polovině května palce! Víš s čím, viď?!
Olče přejeme báječný relax o prodlouženém víkendu! Zasloužíš si to! Víš kde viď?!
Lidušce přejeme hodně síly, ať najde tu správnou cestu a je zase šťastná! Víš, co viď?!
Helče, aby s rozhodnutím, které je před ní, byla v souladu! Víš s jakým viď?!
Mirce, aby vyšlo to, o čem mluvila a vše se vyvíjelo podle představ! Ať už v osobní, tak v pracovní sféře! Víš co viď?!

Tentokráte se jedná o vzkaz určený úzkému společenství báječních lidí :o)

sobota 11. dubna 2015

Andílci...

Kromě našich dvou dětí, máme doma ještě tři ANDÍLKY.
 
První... je takový náš ANDĚL STRÁŽNÝ. Kouzelný.
Není třeba ho nikde, nikomu ukazovat. Je prostě náš.
Je stále s námi, dohlíží na nás, má své pevné místo na poličce u rodinných fotografií.
Máme ho moc rádi
 
Druhá... je ANDĚLKA JŮLINKA, která byla vyrobena přímo,
speciálně, s láskou pro nás.
Takové věci jsou nejkrásnější. Mají své speciální kouzlo, náboj.
Krásná ruční práce. Moc si jí cením.
Martí, děkuji! 
Přes zimu je s námi doma. Přes léto nám zdobí terasu.
Dnes nastal zase ten den, kdy jsme ji slavnostně na terásku přestěhovali.


* * *


 
Třetí... je ANDĚLKA, která se tady čas od času na fotkách ukazuje,
jako třeba i v minulém příspěvku. Koupili jsme ji před rokem, s dětmi. Pamatuji si to jako dnes.
Byl krásný jarní den. Šli jsme na procházku, na chvíli se zastavili v Zahradním centru, prohlédnout si kytičky... a najednou mě někdo slabě volá:
"Kačí, já jsem tady, nepřehlédni mě!"
Nohy se mi rozešly směrem, odkud šel hlas. A pak jsem ji uviděla... 
... o chvíli později jsem si ji už nesla domů.
Přišli jsme domů, manžel zrovna domalovával obývací pokoj - jarní zelenou barvou,
takovou, po které jsem vždy snila.
Posadila jsem Andělku na stůl, zapálila na ní svíčku. Tím dostala ještě jiný rozměr. Krásně ozářená andělská tvářička...
Manžel si nevšímal, co se v místnosti děje, byl zaujat prací. 
Když o chvíli později domaloval, šel se do koupelny umýt a prošel kolem jídelního stolu. Náhle se zastavil, protože mu došlo, že periferně zahlédl něco nového...
Pozpátku se vrátil, koukl nevěřícně na stůl, jestli se mu to nezdálo.
Nezdálo. Byla tam.
Nezískala si ho sice tak jako mě (což stejně asi není ani možné), ale líbila se mu.
A od té doby je s námi.

 
Hezký večer

Katka 
 

Střípky Jana Wericha...

Mějte dobrou náladu.
Dobrá nálada vaše problémy sice nevyřeší,
 ale naštve tolik lidí kolem,
že stojí za to si ji užít.“
 
„Kdo víno má a nepije, kdo hrozny má a nejí je,
kdo ženu má a nelíbá,
kdo zábavě se vyhýbá,
na toho vemte bič a hůl,
 to není člověk, to je vůl.“
 
„Člověk, který nikdy neplakal
 nežil OPRAVDOVÝ ŽIVOT!“
 

„Jedna ženská vidí často dál,
než pět mužských s dalekohledem.“
 
Lidské štěstí, to je taková šňůrka,
na kterou navlékáme malé korálky,
taková malá štěstí - čím jsou drobnější
a čím je jich víc,
tím je to jejich štěstí větší.“
 
SMÍCH chytré lidi léčí.
A jen blbce uráží.“

 
„Až Ti bude úzko otoč se čelem ke slunci.
Všechny stíny budeš mít za zády.“
 
NADŠENÍ je nakažlivá věc a člověku je těžko mlčet,
když kolem všechno jásá.“
 
„Člověk musí mít vždycky CÍL,
ale nemusí se vždycky trefit.“
 
 
Jan Werich je zkrátka Jan Werich.
Co slovo, to perla.
Máme štěstí, že ho máme.
 
Hezkou sobotu
Katka 
  

čtvrtek 9. dubna 2015

Evelínka

EVELÍNKA s námi bydlí už skoro pět let.
Zamilovala jsem se do ní na první pohled. To se mi tak někdy stává.
Nebylo co rozmýšlet.
Za pár dnů přiletěla k nám. Na krásném březovém koštěti.
Ve skutečnosti je ještě kouzelnější, než na obrázku.
osobní, nezaměnitelné kouzlo.
 
 
Jejím pomocníkem je roztomilý, hezoučký netopýrek.
A jako správná čarodějnice - pomocnice, má při sobě i čarovné bejlí na různé neduhy a také pytlíček s laskavcem, kdyby byl "náhodou" zapotřebí...
Zatím máme pytlíček plný.

 
Nádherná, precizní, do detailu propracovaná ruční práce šikulky Lidunky.
Mohu vřele doporučit.
Velký dík!
Je krásné, když je práce dělána s láskou. Je to na první pohled znát.
 
Krásný večer
Katka + Evelínka + netopýrek  
 

úterý 7. dubna 2015

Namaluj si svou kraslici...

Velikonoční neděle po obědě. Čtyři trochu se nudící děti.
Co teď? Pohádka v televizi? Mobilní telefony a počítač neberu jako zábavu. 
Spontánní nápad.
Zahrajeme si hru - "NAMALUJ SI SVOU KRASLICI"
 
Chvíli proběhlo jemné nesouhlasné bručení, ale nakonec se děti nechaly lapit do tvořících sítí.
Sundal se ubrus ze stolu, donesly se papíry, pastelky, voskovky. Zasedli jsme všichni kolem stolu.
Do malování byli kromě dětí nakonec, chtě - nechtě, zataženi i dospělí... ačkoli o tom zprvu neměli ani zdání. Jediná babička, která sklízela nádobí po obědě, byla ušetřena.
Nakonec jsme se -  já, sestra i děda - natahovali po pastelkách a voskovkách a spřádali plány.
Vrátili jsme se do dob, kdy jsme byli dítka školou povinná... do hodin výtvarné výchovy, kdy jsme, stejně jako teď, tématicky pracovali na dílech.
Dílech více, či méně vystavovatelných, více či méně chválených, více či méně pochopených... :o)
 
Dnes jsme ale tvořili pro zábavu, pro potěšení, pro radost, pro radost s dětmi.
Každopádně, dali jsme do toho vše a malovali na naše maximum. To se cení a to byla výhra všech.
 
Někdo dokonce prolomil i nějaký ten blok. Že, Janí?! :o)
A pak že terapie musí být drahou záležitostí! :o) Stačí jedno vejce a je to!
Někdo se učil trpělivosti a odolat touze radit, jak by to bylo "nejlepší". Že, dědečku?! :o)
 
 
A koho je čí kraslice?
Horní řada, zleva: sestra Janka, neteř Barča, neteř Ája, dcera Zuzanka
Dolní řada, zleva: syn Tomášek, já, děda, opět Zuzanka
 
 
Ačkoli se někteří (některá) snažili upřednostnit svůj obrázek, že to je bezpochyby ten nejhezčí, tak jsme se nakonec shodli na tom, že vyhrály všechny. Každá kraslice byla malována s láskou, nadšením, velkou snahou a chutí. Všichni si dali záležet. A to je to nejvíc .

 
Hezký večer
Katka
 

Pečený čaj

Počasí nás v minulém týdnu zaskočilo, nebudeme si nic nalhávat.
Sníh, zima, vichr...
Ve mně se spustil program "ZIMA", což mimo jiné znamená i popíjení PEČENÉHO ČAJE.
Vždy ho dělám několik skleniček v listopadu či na začátku prosince.
Za dlouhých zimních večerů i dnů ho při svitu svíček a schoulená pod peřinou s krásnou knížkou popíjím, vychutnávám, užívám si.
Sníh, zima, mráz = pečený čaj.
Letošní zimní várku jsme ale již dopili. Co na tom?! Uděláme si novou. Počasí si o to řeklo samo.
 
Dala jsem dohromady vhodné suroviny. Všechno, co máme rádi. Jahody, maliny, ostružiny, meruňky, červený a černý rybíz, borůvky...
... dvě hlavy z husy, čtyři buřty pěkně pepřovaté... doplnil by Pejsek s Kočičkou, ale ti s námi naštěstí nevařili...


PEČENÝ ČAJ
 
1 kg ovoce (co má kdo rád)
500 g cukru (250 g třtinového + 250 krystalového) 
šťáva z jednoho citronu a pomeranče
1 dl rumu
1,5 lžičky perníkového koření
* * *
Vše řádně v hrnci promíchám, cukr ve směsi rozpustím. Až směs začne vařit, tak ji přendám na pekáč a strčím do již předehřáté trouby.
Pečeme na 200 stupňů - 45 minut.
Vyndáme z trouby, nalijeme do skleniček, zavřeme víčkem, obrátíme vzhůru nohama, aby se zatáhlo víčko a pečený čaj byl připraven na skladování...
 
 
... no skladování?! U nás stejně dlouho nevydrží, takže tenhle krok je vlastně zbytečný. Ale má se to, tak to taky dělám.
 
A ten provoněný byt!
A těch lžiček ve dřezu! Ochutnat se přeci musí!
 
A hned si utíkám uvařit šálek... no aby se přece náhodou nezkazil, to dá přeci rozum!
 
Hezký večer
Katka

čtvrtek 2. dubna 2015

Apríl, kam se podíváš...

Včera byl 1. duben - APRÍL.

Počasí venku bylo zcela aprílové. Jako by si nejen duben, kterému se přisuzuje "aprílové počasí", z nás dělal srandu, ale umocňoval to i samotný APRÍL.  Jako by si z nás chtěl vystřelit ještě o stupeň víc.
Dařilo se mu to.
Chvíli svítilo sluníčko, paprsky hřály, bylo obrovské, krásné světlo.
Během chvíle se zatáhlo, přitáhla šedočerná oblaka. Někdy z nich začalo pršet, jindy padat krupky, někdy se zase přihnala sněhová vánice.
A pak zase sluníčko a modrá obloha.
Vítr, aby nezůstal stát opodál, se do toho taky, dle nálady, vkládal. Chvíli si jen tak líně pofukoval, o chvíli se proměnil v rozzlobené zvíře. Člověk se ho až bál, jak rozpohyboval stromy, odpadky na zemi i samotného člověka a u toho až zlověstně řval.
Takhle jsem ho zažila, zrovna, když jsem šla z práce... ve sněhové vánici... na počátku jara, kdy to už vypadalo, že je zima definitivně (díkybohu) pryč. A není.

To, co se dělo venku za oknem se zrcadlilo i v teple kanceláře. Atmosféra a energie byla stejná. Rychle se měnící, chvíli nahoře, chvíli extrémně dole. Takovou náladu nemám ráda. Ukusuje kousek člověka, ať chce či nechce.
To negativní se netýkalo sice přímo mě, ale na člověka to dopadá tak jako tak. O to víc, když mu ti druzí nejsou lhostejní a ví, že se trápí. Člověk může podat pomocnou ruku, ale vyřešit si to musí sami.

Večer začalo sněžit, jako by se příroda chtěla slavnostně přichystat na příchod Ježíška o Vánocích.  Vánoce jsou ale přes čtvrt roku za námi, ale příroda se rozhodla tuto drobnost nebrat v potaz. Proč by měla. My - lidé - se k ní taky někdy nechováme tak jak bychom měli, podle pravidel.

Dnešní ranní probuzení rozhodně nepřipomíná Zelený čtvrtek, velikonoční čas.


 "Slunce nás potěší, déšť nás osvěží,
vítr nás povzbudí, sníh nás rozradostní.
Ve skutečnosti neexistuje špatné počasí,
jsou jen různé druhy dobrého počasí."
J o h n  R u s k i n
 

 "Nenadávejte na počasí, devět desetin lidí by nemohlo ani začít rozhovor, kdyby se počasí čas od času neměnilo."
E l b e r t  H u b b a r d

 
 ... a trocha poetiky na závěr
 
"Chci žít, chci vidět, jak se střídá deštivé počasí
 se slunečnými dny…
chci vidět, jak sílí kmeny stromů."
V l a d i s l a v   V a n č u r a
 
* * * 
 Mějte se tak jak se chcete mít, bez ohledu na počasí!
Vytáhněte boby, sáně, lyže a vyražte ven...
nebo si jako já uvařte kávičku, pečený čaj a v teple domova snite o jaru, které je opravdu už, už za dveřmi... jen my ne a ne najít ten správný klíč...
 
 Krásný, zasněžený, aprílový, prázdninový den

Katka