neděle 20. srpna 2017

Svatý kopeček

SVATÝ KOPEČEK u Mikulova je majestátním místem nad městem, které se dotýká nebes. 
Alespoň mně se to tak zdá.
Ačkoli bylo 36 stupňů, výšlap nahoru jsme si jednoduše nemohli odpustit.


Svatý kopeček (Tanzberg) patří k nejvýraznější přírodní dominantě Mikulova. Pro bohatý výskyt chráněných a vzácných druhů rostlin a živočichů bylo jeho území vyhlášeno za přírodní rezervaci.


Po křížové cestě se dostanete až na samotný vrchol k poutní kapli sv. Šebestiána, zvonici a božímu hrobu.
Na vrchol Svatého kopečku vás zavede křížová cesta s v dnešní době 14 zastaveními v podobě kapliček se sochami, malbami. Křížová cesta symbolizuje poslední cestu Ježíše Krista k Jeruzalému na horu Golgotu, kde byl ukřižován.  


Společná fotka z tohoto vzácného místa nesmí chybět. To dá rozum.
A ačkoli "lidé" - přesněji řečeno "fotky lidí" se na mém blogu objevují zřídkakdy, tentokráte udělám mileráda výjimku. To místo si o to říká...


Na vrcholu Svatého kopečku jsme se Zuzankou hrály hru, kdo nejde "srdíčko". Bílé vápencové kamínky doslova zbožňuji. Nikde jinde jsem takovéto neviděla, jen zde na Pálavě...
Netrvalo to dlouho a objevilo se nám v celé své kráse... 
  

Pohled z výšky na Mikulov a jeho dominantu - zámek byl úchvatný.



Jsou místa, která si člověk prostě zamiluje. Bezpodmínečně, napořád, na věky věků...
Rozum v tom nehraje žádnou roli. Hlavní roli zde hraje srdce, které prostě ví, které to cítí...
Každý to "své místo" (místa) někde má. Jen ho najít. Vzpomenout si.


Krásné letní dny
Katka ♥

středa 16. srpna 2017

Mikulov...

... je pro mě jedním z nejkrásnějších měst u nás. Město samotné, zámek, jeho zahrady, náměstíčko... je nádherné. Podstatnou roli v mých citech ale bezesporu hraje Svatý kopeček. Jeho kouzlo je až majestátní... ale o něm příště.


Tentokráte se nám poprvé otevřely i zámecké zahrady, které byly při naší poslední návštěvě zavřené.
Mikulov si mě tím získal zase mnohem více.


Procházeli jsme se v nich dlouze, poseděli na lavičce, pokochali se u fontánky, vzhlíželi k Svatému kopečku, a já zasněně  hleděla nejen na něj, ale i na záplavu květin. Udržet je v takových parnech kolem 37 stupňů v takovém stavu, to musí být až nadlidský úkol.
Sláva zahradníkům!



Převládaly odstíny mysticky fialové a zářící žluté.


Díky otevřeným zahradám jsme se dostali na zámek z druhé strany a mohli ho obdivovat i z jiných úhlů pohledu. Je neskutečně krásný a fotogenický.


... jsou místa, která jsou nenápadná, ale skýtají neskutečnou nádheru... pro toho, kdo ji chce vidět...


Zámek zpovzdálí, cestou na Svatý kopeček.

      
  
Jsou místa, která si vás získají napořád, na věky věků... ♥ 
Toto je pro mě jedno z nich.


Krásné letní dny
Katka ♥

pondělí 14. srpna 2017

☼ Sonnentor ☼

Návštěva SONNENTORU ☼ v Čejkovicích - výrobny čajů v biokvalitě -  byla jasná volba.
Tento bylinkový ráj nejen že nezklamal, ale dokonce i předčil mé očekávání.
Takovéto překvapení si nechám líbit.


Český Sonnentor slaví letos 25 let od svého vzniku. 
Jeho filosofie je mi velmi sympatická.


Jednalo se o útok na všechny smysly. Zrak - kamkoli jste se tam podívali, chuť- ochutnávka čajů, vynikající dortíky či domácí zmrzlina, čich - v celém Sonnentoru překrásná omamná vůně, hmat - když jsem jemně hnětla bylinky v Hildegardině bylinkové zahrádce i sluch - při poslechu příjemné odpočinkové hudby v kavárně.
  

Vím, že ne pro každého, ale pro mě byla exkurse výrobnou čajů hotovým pohlazením po duši, srdce jásalo. Ta neskutečná vůně meduňky při vkročení do samého srdce Sonnentoru byla omamná.
Prošli jsme se provoněnými sklady bylin, bylo nám odhaleno tajemství zrození nálevového sáčku čaje od pěstování bylin různými biopěstiteli až po šálek čaje. 


Pokud byla možnost k bylinkám či kávě během exkurze přivonět, nevynechala jsem ani jednu jedinou.
Kdo myslíte, že z prohlídky odcházel - zcela rozzářen - jako poslední?!
"No jo, naše mamka!"


Že si domů odvezu konvičku s šálkem, tak to jsem věděla již před odjezdem na dovolenou.
Ale až teprve tam jsem se rozhodla, že jeden šálek si vezmu i do práce.
Kdo by to počítal!
 
 

Posezení v kavárně kde jsme si v čase oběda, místo oběda dali zákusek a zmrzlinu ani jednoho z nás neudivil. Přijali to s nadšením všichni.
Změna je život.


Je to poprvé, co na blogu píšu o záchodě... a zřejmě i naposledy... ale musím :o)
Na dveřích každé kabinky byla cedulka s nápisy:
"Tady se čůrá po bylinkovém čaji."
"... kořeněném, ovocném..."
Já ale pila kávu, jejíž nápis na dveřích nebyl. Chvíli jsem váhala, zda vůbec můžu onu místnost navštívit. Jak to dopadlo? No jasně! Vybrala jsem si nejhezčí obrázek a směle vstoupila.


V Hildegardině bylinkové zahrádce - před...


Po...


Po po... :o) 
To by byl hřích si neodvést kousek té nádhery a potěšení také domů.



Čejkovice jsou i sídlem firmy "Templářské sklepy". Tam jsem zavítali samozřejmě také. Exkurze jejich sklepy s degustací byla také báječná :o)
Fotografii pokladů, které jsme si odvezli odtud, není zveřejnitelná... že Pavle?! :o)))

Krásné dny
Katka ♥

neděle 13. srpna 2017

Dotek minulosti...

Letos jsme se na dovolené vydali i do nového Archeologického parku v Pavlově. Na místo, kde v období paleolitu žili naši předkové a kde se i v dnešní době stále nacházejí nové předměty z dávných dob.
Expozice je pojatá velmi atraktivně a poutavě. Na začátek se návštěvník může podívat na velmi poutavé video. Člověk se díky němu projde zpět historií, proti proudu času až k nálezům starým více než 25 000 let a spatřit je tak, jak je lovci mamutů zanechali. Nejednou jsem pocítila mrazení či zvláštní pocit vědomí dávné minulosti, síly místa... 
Člověk si také uvědomoval, že jsme velmi důležitou součástí dějin, každý z nás. A zároveň zrnkem písku v poušti. 


Symbolicky se celá expozice nachází pod zemí. Tam, kde se artefakty dochovaly. Zároveň architektonické řešení budovy zapuštěné do terénu spojuje minulost s modernou a získalo i prestižní ocenění Stavba roku 2016.
Na pozadí Archeoskanzenu na fotce jsou vidět "Děvičky" - zřícenina hradu Dívčí hrady.


Pěšky jsme pak sešli do kempu, k Novomlýnské nádrži.
Ten den foukal vítr,  bylo 36 stupňů a vlny byly jak na moři. Voda široko daleko. I ta lodička na břehu krásně doplňovala atmosféru středomoří.


... mohlo by se to zdát idylkou, ale...
Z jedné strany, v trochu uzavřené zátoce - hned u vjezdu do kempu - bylo již z dálky vidět, že není vše tak, jak by mělo být. A nebylo... I to je druhá tvář parného léta... 
Brouzdat vodou se nám rozhodně nechtělo.



 Krásné nezelené dny u vody :o)
Katka ♥

pátek 11. srpna 2017

Tjárydááádydááá...

Nastal ten správný čas... poodkrýt kousek víc...

Před třemi měsíci jsem napsala - pro mě velmi výjimečný - příspěvek doplněný fotkou tohoto nebeského anděla. Vzpomínáte?
Nebylo napsáno sice nic konkrétního, přesto to důležité a podstatné zaznělo - touha, víra, naděje, vděčnost, splněný sen.


Jsem ze srdce ráda, že i po třech měsících jsem stále nadšená. 
Tančím, zpívám, zářím. V duši i navenek. Opravdovsky.

Mám po tříměsíční zkušební době v novém zaměstnání.
Kdybych mnohým vyprávěla, za jakých okolností jsem se k práci dostala, ani by mi nevěřili. Ale ten, kdo věří na "něco" mezi nebem a zemí, na to, že pokud si člověk jde za tím, v co věří, co chce, tak ten by jen žasl, cítil mrazení a tleskal. Tak jak to vnímám a dělám já...

Neměla jsem konkrétní představu o tom a tom zaměstnání. Trochu mě to i znervózňovalo. Dnes již vím, že jsem ale ani mít nemohla. To co v současné době dělám, jsem ani nevěděla, že existuje.

Měla jsem jen obecně formulované přání (v kterém se i zásadně odrážely mé zkušenosti z bývalé práce, která pro mě byla v mnohém velkou lekcí. A i o to víc si teď vážím toho, co mám ...)

* Práci, která mě bude bavit a naplňovat. Práci, kde budu užitečná. Kde bude panovat systém, řád a pořádek. Práci, které budu rozumět.
* Práci, kterou si budu dělat sama, v klidu, bez stresů. Práci, kde nebude pečlivost, zájem a ochota překážkou, naopak předností.
* Práci, kde budu v kanceláři maximálně s jednou osobou, s kterou budu velmi dobře vycházet. 
* Příjemné pracovní prostředí.
* S milým, uznalým vedoucím a ostatními báječnými spolupracovníky, co nevedou žabomyší války.
* Kde člověk bude cítit uznání.
* Práci, která bude pro mě uspokojivě finančně ohodnocená.
* Práci, kde bude práce tak akorát a nebudou vyžadovány přesčasy. Když, tak výjimečně.
* Práce ve městě, s "volnější" pracovní dobou (kvůli dětem).
* Práci - v které trávíme třetinu života - při níž budu jednoduše šťastná...

Věřte, nevěřte, splnilo se mi vše do puntíku. Až mě mrazí.
A každou chvíli dostávám nespočet malých bonusů, nad kterými jen s úžasem kroutím hlavou, cítím teplo a mravenčení u srdce, žasnu a s vděčností tento dar přijímám.
O mnohých nemůžu snad ani mluvit nahlas...

Práce, která je stvořená přímo pro mě. Práce, do které se každý den těším. Práci, kde mám skvělou kolegyňku se srdíčkem na správném místě, milého a uznalého vedoucího, báječné lidi kolem sebe, s kterými je sranda a kteří neřeší zbytečnosti. Kolegové jsou také gentlemani s velkým G. 

Já tu práci a lidi, s kterými tam jsem, mám za odměnu. 
Dnes a denně za to s pokorou děkuji "nahoru".

 A to nejkrásnější na tom je, že to neříkám, nepíši jen tak, aby to dobře znělo.
Já to tak OPRAVDU CÍTÍM...

Věřte. Dobré konce existují. Nejen v pohádkách.

Katka ♥

čtvrtek 10. srpna 2017

"Miluju vinice!"...

Po dvou dnech na Pálavě jsem si v duchu malinko posteskla, že jsem si ještě neužila vinice, které jsou pro tento kraj typické. Je jiné vidět je z auta a jiné procházet se jimi. Cítit je, vnímat.
Druhý den jsme se vydali autem do Velkých Bílovic a odtud vycházkou na kopeček Hradištěk. Jako by mi manžel četl myšlenky...


Cesta se vlnila vinicemi. A vinicemi a vinicemi. A já se neskrytě radovala. 
Do ticha vinic se linul můj křik: "Miluju vinice!!!" Opakovaně :o)


Široko daleko nikdo. Jen my čtyři, víno a můj zpěv :o) Ani nevím, kde se to vzalo, ale začala jsem zpívat "Když jsem šel z Hradišťan..." nebo "Vínko bílé..."... a jiné hity. 
Děti se smály, ale, kam ty písně zařadit?! Dokonce se jim to již nehodilo ani do kategorie  "staré" čili "retro". Tohle byly písně doslova z pravěku.
Ta mládež tomu vůbec nerozumí. Mě to samozřejmě vůbec nerozházelo a pěla jsem s radostí a nadšením, mně vlastní, dále. 


Že jsem někdy kousek do vinice i zašla, nemůže se nikdo divit. Upřímně ale mohu říci, že jsem se jen kochala. Neochutnala jsem ani jednu jedinou kuličku, i když si o to samy říkaly.


Již z dálky byla vidět kaplička, která se tyčí na kopečku zvaný Hradištěk.
Kaplička je zasvěcena svatému Cyrilu a Metoději, svatému Václavu a svatému Urbanu - patronovi vinařů. Krásná, "čistá" a v takovémto počasí až mystická stavba. 


A je na ní krásná ještě jedna věc. Byla postavena a posvěcena v roce 2003. Veškeré práce byly provedeny svépomocí místních občanů a výdaje byly financovány z místní sbírky. Jsem ráda, že ještě někde funguje svět tak, jak má. S úctou, láskou, pospolitostí, tradicemi...


Je odtud i krásný výhled do okolní krajiny, krajiny plné vinic, remízků a malých políček. V trávě kvete šalvěj hajní se svými nádherně fialovými kvítky či divoký tymián. 


Byl to chvílemi pohled doslova pro Bohy.


  

Krásné léto vám všem
Katka ♥

úterý 8. srpna 2017

Lednice - na zámku...

Lednický zámek je skvostem, který mě nikdy nepřestane udivovat a omračovat svou krásou, jemností, čistotou, elegancí, romantickým nádechem - nááádherou.


Díky unikátnímu propojení stavebních památek s okolní člověkem formovanou přírodou byl v roce 1996 celý lednicko-valtický areál zapsán do seznamu světového dědictví UNESCO
Zcela právem.


Ze zámeckých komnat byly krásné pohledy do zahrad a okolí zámku. 
Na tomto snímku do zámeckého parku, s tyčícím se Minaretem v dáli.


No a zámecké zahrady?! Ach!
Zdejší zahradníci si zaslouží velikánskou pochvalu. Je to hotový koncert květin, barev, tvarů, vůní... Hotový ráj milovníků květin. 


A co teprve zámecký skleník! Že jsem šla prohlídkovou trasu dvakrát, se mi nemůže nikdo divit. 


Rodině jsem sdělila, ať mě tam nechají a před zavírací dobou si mě vyzvednou.
Neprošlo mi to :o)
Mám tip pro manžela na příští návštěvu Lednice.  Děti nechá v pískovém světě, mě ve skleníku a má volný den :o)))




Nemusí být modré nebe... ale když je... vše září mnohem víc :o)


Krásné letní dny
Katka ♥