neděle 30. července 2017

Slunce na zemi...

... je první co mě při pohledu na tuto květinku napadne.


Rozzáří svět, i když je pod mrakem. 
A pokud pár kvítků přidám do kytice na stůl, září celý byt minimálně týden...
Jsou překrásné, neskutečně fotogenické a rády se vystavují objektivu fotoaparátu.


Jak je z fotek na mém blogu patrné, MILUJI KVĚTINY.
Každý týden mám novou, čerstvou kytici jak doma tak v práci. Ze zahrady nebo z louky.
Květiny ke mně prostě neodmyslitelně patří.
V pondělí nám náš vedoucí z ničeho nic donesl krásné cínie se slovy, ať si to v kanceláři uděláme ještě hezčí.
Ačkoli pro muže květiny zas až tolik neznamenají, tak je donesl, protože věděl, že nám udělají radost. No, není báječný?!
Takové naladění, empatie a pozornost vůči druhým se jen tak nevidí. Velký dík za to.
Však já stále říkám, že tu práci a lidi s kterými tam jsem, mám za odměnu...


V souvislosti s tou darovanou kytičkou mi hned spontánně naskočila věta, která by mohla být citátem... a zněla mi v hlavě celý den.

"Lásky a květin není nikdy dost. 
Vždy jich může být víc."

Když jsem citát sdělila kamarádce, napsala mi, ať ho honem rychle zapíši, ať se šíří dál.
Když jsem ho řekla dceři, řekla: "Mami, není to nějak slavný!" :o)))
Vlepila jsem jí hned, se slovy - "Co to plácáš???!!!" - pusu.


Pokud článek čte nějaký muž, a věřím že ano, tak bych ho co nejsrdečněji chtěla o něco požádat. Obdarujte květinou svou ženu či přítelkyni, jen tak. Uděláte jí tím velkou radost, rozzáříte jí den.
Však víte, lásky a květin není nikdy dost!

Krásné letní dny
Katka ♥

pátek 28. července 2017

Před bouřkou...

"Život není o čekání na to, až přejde bouřka.
Je o tom, naučit se tančit v dešti."


"Manželství s dobrou ženou je jako přístav v bouři
manželství se špatnou ženou je jako bouře v přístavu."
Luc de Clapiers de Vauvanargues


"Každý den je jen jednou za život.
Užijte si ho!"


"Díky bouřce si vychutnáte mnohem více i sluneční den."

"Čím prudší je bouře, tím kratší má trvání."
Seneca


"Tvůj život možná nyní vypadá jako bouřka, 
ale vydrž, nemůže pršet navždy."


"Manželství je přístřešek, 
do něhož při každé bouři trochu zateče."
Buddha


"Základní lidskou slabostí je, že člověk nepředvídá bouři, 
když je pěkné počasí."
Niccolo Machiavelli


"Povaha ženy je jako moře. Poddá se nejlehčímu vánku a 
odolá nejtěžší bouři."
Vítězslav Nezval


Krásné letní dny
Katka ♥

úterý 25. července 2017

Bazilika svatého Prokopa

je románsko-gotický křesťanský kostel v Třebíči, plným právem zapsaný na Seznam světového dědictví UNESCO.
Klenot klenotů. Doslova.
Počátky baziliky sahají až do roku 1101. Historie je tam cítit na každém kroku.


Když jsme se k bazilice blížili, před ní se srocovaly hloučky lidí, svatebčanů. 
Radost, štěstí a očekávání byly hmatatelné.
Bazilika byla výjimečně díky naplánované svatbě odemčená - ačkoli to jsme my ještě nevěděli - a vešli nadšeně dovnitř. 
Jakmile jsme vstoupili dovnitř, lapala jsem obrazně řečeno po dechu. 
Krásou, úžasem, pokorou.
Čistotou, okázalostí, elegancí. 
Umem dávných mistrů, velmi hlubokou stopou minulosti.


Bazilika byla světlá, bílá, čistá.
A nebylo to jen díky něžné a romantické svatební výzdobě.


Zdrželi jsme se, kochali jsme se dlouho. Až do doby, kdy nás "vyrušili" svatebčané, kteří vcházeli dovnitř. Stavěli se vedle dřevěných lavic směrem do uličky, aby tímto špalírem symbolicky přivítali mladou dvojici - zatím ještě snoubenců.
My jsme stáli vzadu, tiší jako stín, vědomi si kouzla a síly okamžiku.
V té chvíli začaly hrát varhany svatební pochod a do baziliky vcházeli ženich s nevěstou. 
Ruku v ruce... společně vstříc své budoucnosti. 
První krok se rozhodli učinit před rodinou i tváří Boží...


Ještě chvíli jsme mlčky stáli a poté jsme proklouzli ven jako myšky a ponechali jim soukromí.
I tak to byl jedinečný, neopakovatelný, velmi krásný a silný zážitek. 
Jak pro nás, tak pro děti.
Přesně toto by se dalo nazvat nečekaným "Kouzlem okamžiku".
Doufám, že jsem toto Kouzlo, alespoň částečně, předala i do vašich srdcí.


Po procházce Židovským  městem, návštěvě Židovského hřbitova a zastavení se na Masarykově vyhlídce s výhledem na celé město jsme se do baziliky vrátili, abychom šli na její prohlídku vedenou průvodkyní. Teprve v tuto chvíli jsme zjistili, jaké jsme měli dopoledne -díky svatebčanům - štěstí, že jsme se dostali dovnitř. Běžně je bazilika zamčená a návštěvník ji může obdivovat pouze ode dveří, za mříží.


Prohlídku jednoznačně doporučuji, člověk vidí nevídané, slyší neslýchané, cítí a vnímá (pokud si to dovolí) nádheru.


Zajímavostí, která vynikla až poté, co byly zdi zbaveny omítek a ponechána jim jejich surová kamenná podoba, jsou dobře viditelné značky kameníků na některých kvádrech.




Pod chórem hlavní lodi se nachází krypta. Je klenuta v pravidelných čtvercových polích křížovou klenbou s široce rozepjatými oblouky. 
Její nasvícení dodává stavbě na dokonalosti a jedinečnosti.


Podtrhává její kouzlo. 


Návštěva baziliky byla odměnou.
Dopřejte si ji i vy.

Krásné prázdninové dny
Katka ♥

pondělí 24. července 2017

Skoro za humny...

...a přesto jsem tam jela poprvé. 
A pokud jsem tam již byla, tak je to tolik let zpátky, že je to až hanba počítat. 
Každopádně nepamatuji si zhola nic. Nic na tom ani nezměnil manželův údiv.
A tak jsme se rozhodli - na svátek Cyrila a Metoděje - moje díry v dějepise a zeměpise vyplnit a dětem rozšířit obzory...


Vydali jsme se do města TŘEBÍČE. Do města s bohatou historií a s mnoha cennými architektonickými památkami. Ty nejvýznamnější byly v roce 2003 zapsány do prestižního Seznamu světového kulturního dědictví  UNESCO.


Jednou z nich je BAZILIKA SVATÉHO PROKOPA, která mě doslova uchvátila.
Za dveře dovnitř vás vezmu ale až příště. Máte se ale na co těšit...


Voňavá bylinková zahrádka nám samozřejmě nemohla být skryta. Do dlaní jsem vždy nabrala jednotlivé bylinky - mátu, levanduli, izop či meduňku - jemně zamnula a vůni nechala se zavřenýma očima prostoupit celičkým tělem. Silice bylinek se dostaly až do nejposlednějších buňek. Nááádhera.



Stará Židovská čtvrť
rozprostírající se podél řeky Jihlavy, z které se dá vystoupat do kopce vzhůru a dostat...



... k Židovskému hřbitovu, kde se zastavil čas, životy, osudy mnohých lidí.
Ať už přirozeně či nedobrovolně v dobách 1. a 2. světové války. Ale i to patří bohužel k našim dějinám. Zavírat před tím oči by nebylo moudré.




Pokud budete v létě projíždět Vysočinou, zastavte se v Třebíči. Stojí to za to.

Krásné prázdninové dny
Katka ♥

pondělí 17. července 2017

Jen tak...


Jednu chvíli jsem si myslela, že už prázdniny nikdy nebudu mít, jsem přeci již dospělá a mám kupu povinností... 
... a najednou se ukázalo, že tomu tak není. Užívám si je plnými doušky.
Mám báječnou maminku-babičku, vlastně dvě a tak i díky nim mám chvíli na oddech. A děti jakbysmet.
Všichni máme volněji :o)  


Chození do práce mi ani tak nevadí :o) Mám pak přeci celé odpoledne a večer pro sebe. 
Můžu číst, spát, psát, popíjet kávu, víno, posedávat za svitu svící na letní terase až do noci a nechat myšlenky unášet tam, kam zrovna chci... nebo je zcela zastavit, ztišit, jen tak pozorovat a nechat zase odplouvat tam, odkud přišly.


Můžu se kochat kytičkou, kterou jsme s dětmi o víkendu natrhali. Když chci, můžu díky věcem na terase cestovat i časem i prostorem. Do Rakouska, odkud máme kameny z řeky, která teče ze samotného ledovce, mušle a kamínky od moře, omšelý starý klíč, který jsme našli na vinici na Pálavě...


...záleží jen na mně, mé představivosti, fantazii. 
A té já mám na rozdávání... a nikdy jí neubude.
Jsou přeci prázdniny!


Krásné dny do vašich letních domovů
Katka ♥

středa 12. července 2017

Vysočina fest 2017

Začátek prázdnin se každoročně nese ve znamení Vysočina festu na který od prvního ročníku pravidelně chodíme a který je již druhým rokem po sobě od dubna beznadějně vyprodaný. Letos ho navštívilo přes 32 tisíc návštěvníků.
Jedná se o báječnou třídenní akci - od čtvrtka do soboty - plnou hudby, tance, zpěvu, lidského setkávání a nevšedních zážitků a prožitků. 
Koná se v letním amfiteátru, který je překrásným, obrovským prostorem, kam se vejde neskutečné množství lidí. Místa na sezení či stání jsou proti jevišti ve svahu. Pod pódiem je veliký prostor na "kotel". 
Každý si tam najde své oblíbence napříč různými hudebními žánry.


Byly koncerty u kterých jsem tála, bavila se, užívala si to naplno. 
Byly i takové které jsem přetrpěla nebo z nich dokonce odešla na jinou Stage. 
Co se ale jednomu líbí či nelíbí, druhý člověk to může mít přesně naopak. A proto každý si tam jistojistě přišel na své.

Festival v bodech:
* "Nejsilnějším" okamžikem pro mě letos byl beze sporu koncert Teamu s Pavolem Haberou. Při jeho písničce "Severanka" jsem létala v oblacích. 
A posléze u písně "Boli sme raz milovaní", za doprovodu pouze klavíru, kdy s ním zpívalo snad celé hlediště, jsem měla nejen husí kůži, ale tekly mi i slzy po tvářích... nááádherné, velmi, velmi silný a krásný zážitek...
* Marek Ztracený měl překrásný koncert. Plno písniček pro mě osobně bylo nových - s překrásnou hudbou a ještě hezčími texty...
* No Name, Anna K., Slza, Děda Mládek Ilegal band, Jelen, Pavel Callta - ti všichni byli báječní
* u skupiny Mandrage jsem byla s kamarádkou v "kotli". (Nejen u Mandrage :o) ) Je pravdou, že tentokráte tam byl věkový průměr nápadně nižší než u jiných koncertů. Některé z mladších náctiletých fanynek při zvuku prvních tónů snad každé písně začaly skákat, pištět, tleskat, vřískat. Umíte si to představit... a tak jsem to zkusila taky. Šlo mi to výtečně. Trochu jsem sice kamarádku vyděsila, ale jak my se nasmály! 
* zpěvák skupiny Tata Bojs si koncert neskrytě, naplno, rozverně a s radostí užíval a ačkoli jejich hudba není můj šálek kávy, koncert jsem si díky němu také užila...
* Fesťák si lze luxusně užít i zcela bez alkoholu. K zpěvu, tanci a pobavení se, není zapotřebí...  Jsou ale i tací, kteří zvrací o půl šesté večer, když se vše teprve rozjíždí... ale to je volba každého z nás... jako ve všem.

Je středa a já stále tančím, zpívám, vlaju... a dospávám značný deficit spánku :o)
Již dnes se těším na příští ročník.

Krásné dny
Katka ♥

úterý 11. července 2017

Voňavá vášeň...

Pokud bych měla jmenovat jednu květinu, která je mému srdci nejbližší, 
nerozmýšlela bych se ani na chvíli. Je to jednoznačně  L E V A N D U L E.


Pro svou okouzlující barvu, omamnou vůni, jemný květ, mystické vyzařování.
Kytičky levandule máme různě po bytě. Ve vázičce, jako svázanou kytičku jen tak položenou, visící na hambálku, tvořící girlandu svisle podél záclony, věneček na vstupních dveřích, součástí různých dekorací...


A jakou parádu dělá na zahradě. Viď, mami?!?! :o))) Mamka si pozvolna zvyká... je báječná... a já pozvolna dokupuji a rozšiřuji svou provensálskou zahrádku. Kdo by to počítal! :o)


Levandulí existuje velká řada, téměř 40 druhů. Nejznámější je levandule lékařská - latinský název lavandula angustifolia, levandule širokolistá (lavandula latifolia). Na zahradě mám asi čtyři druhy, ale velký rozdíl v nich není. Všechny jsou pro mě kouzelné.


Mnohé z nich mají koncovku -folia = angustifolia, rotundifolia, latifolia...
Ne náhodně mě manžel co chvíli osloví "Kačenkofolio či Kačenčofolio".
Levandule se stala součástí i mého jména :o)


Ať žije léto, čas levandule!
Katka ♥

pondělí 10. července 2017

Procházková

Původně jsme se vydali na známou procházku do kopců...
ale po chvíli jsme z cesty přece jenom nečekaně sešli...


Posečená louka nás doslova vybízela jít jinou trasou, než běžně chodíme. A pak dál a dál a dál.


Zvětšili jsme svůj akční rádius, podívali se do míst, kam jsem za celých třicet a víc let nezavítala. A opět jsem byla nadšena.


V dálce na mě mávalo opět celé pole plné Makových panenek. Mávala a volala jsem nazpět.


Nebesa opět hrála koncert. 
Já byla opět němým posluchačem a pozorovatelem.
Opět zcela nadšeným.


Domů jsme si donesli klasiku - kytici lučních květin a tři překrásné kameny na skalku.
Pronesly se, pravda, ale když je miluješ, není co řešit :o)


I díky nim jsme pak mohli dělat přestávky a kochat se okolím o to více a déle.


Krásné dny
Katka ♥